Historie a architektura zámeckého areálu v Suchomastech
Nejstarší zpráva o Suchomastech pochází z roku 1088, kdy král Vratislav I. (původně kníže Vratislav II.) daroval nově založené vyšehradské kapitule dva zdejší poplužní dvory. Král Jan Lucemburský nařídil, aby obyvatelé místo dřívějších povinností připravovali světla pro královský dvůr. Ve 14. století se v lokalitě nacházelo několik zemanských dvorů, které se od 15. století zcelovaly. V letech 1415 až 1441 je postupně koupil Václav Túšek ze Suchomast a roku 1450 patřily Janu Slámovi z Bítova.
Gotická tvrz je zmíněna k roku 1473, kdy ji vlastnil královský kuchmistr Karel ze Svárova, a následně objekt měli jeho potomci až do roku 1600. Tohoto roku jej Petr Tobiáš Karel ze Svárova prodal Justině Pešíkové z Lažan. Pak se zde vystřídalo několik majitelů. Karel Plot z Konařin se svojí manželkou Annou z Komárova získal toto zboží roku 1609, ale brzy jej koupil Adam Pinta Bukovanský z Bukovan.
Ten roku 1622 panství ztratil za účast na stavovském povstání, které proběhlo v letech 1618 až 1620, a následně je roku 1623 získala Dorota Říčanská ze Sulevic. Po roce 1634, kdy tato majitelka zemřela, vlastnili do roku 1693 zámek Talmberkové a Eleonora Renáta z Talmerka, rozená de Lasaga, jej prodala Václavu Arnoštu Markvartovi z Hrádku. Počátkem 18. století měl panství Kazimír Ferdinand z Kupperwaldtu s manželkou, který připojil roku 1711 vesnici Vinařice, a roku 1730 je koupil Václav Bubna. Za něj byla s vysokou pravděpodobností tvrz přestavěna na dvoupatrový barokní zámek. Jde o budovu na obdélném půdorysu s mansardovou střechou. Hlavní průčelí s pěti okenními osami završuje trojúhelníkový štít s hodinami, poháněnými strojem od firmy L. Hainz z Prahy. Celou kompozici doplňují na střeše dva vikýře a věžička. Vstup tvoří drobná arkáda nesoucí balkon a celá fasádu rámují čtyři iónské pilastry. Kolem obdélných oken se nachází štuková výzdoba.
Mezi dalšími majiteli se uvádějí Kokořovcové z Kokořova, hraběcí rod pocházející z Plzeňska. Konkrétně v je literatuře například zmíněna Anna z Kokořova.
Výstavba kaple, která proběhla kolem roku 1800, resp. dotvoření areálu, souvisí s aktivitami Antonína Zarabary, který koupil panství roku 1794. Kaple se nachází při západní ohradní zdi, resp. je do ní vklíněna. Mimořádně zajímavé je východní průčelí směřující k zámku, které je členěno odstupňovanými pilastry bez hlavic na tři pole. V centrálním se nacházejí vchodové dveře a dvě oválná okna, tzv volská oka. Nad vchodem je okno a nad ním medailon s Madonou. V krajních plochách jsou stěny prolomeny půlkruhově zaklenutými okny. Všechny otvory rámují kanelované šambrány a kromě jižního je završuje palmetka.
Za Matouše Nováka vznikl v letech 1827 až 1835 kolem zámku anglický park. Ten je zobrazený na mapě tzv. Stabilního katastru z roku 1840 a severně od zámeckého areálu je na této mapě patrný dnes zaniklý rybník „Dworsky“, tedy Dvorský.
Od roku 1850 do počátku 20. století vlastnil tento komplex rod Marešů. Ottův slovník naučný zmiňuje k roku 1906 jako majitele zámku, dvora, pivovaru a mlýna Františka Mareše.
Roku 1911 jej získali Richard a Elvíra Elbogenovi, kteří provedli přestavbu týkající se převážně interiéru. Nejhodnotnější architekturou těchto stavebních úprav je přízemní vstupní hala s krbem. Vše dotváří bohaté dřevěné obložení, kombinující novobarokní a neorenesanční prvky. Částečně zachované zařízení se nachází i v prvním patře.
Roku 1939 došlo k zabrání areálu německou správou. Zásadně se do české, ne-li evropské, historie Suchomasty zapsaly na konci 2. světové války. Dne 14. listopadu 1944 byl v Praze ustanoven Komitét pro osvobození národů Ruska (KONR) a 25. ledna 1945 se stal vrchním velitelem Ozbrojených sil KONR (VS KONR) Andrej Andrejevič Vlasov. Podle něj se také toto vojsko nazývalo „Vlasovci.“ Nejlépe vyzbrojeným vojenským tělesem se stala 1. pěší divize pod velením Sergeje Kuzmiče Buňačenka.
Po neúspěšném nasazení na jih od Frankfurtu nad Odrou dne 13. dubna 1945 se jednotka přesouvala k hranicím Protektorátu Čechy a Morava a posléze postupovala přes Lounsko, Kladensko a Berounsko do středních Čech. Divize se posléze usadila právě v Suchomastech.
Dne 5. května 1945, po vypuknutí povstání v Praze, se štáb této divize rozhodl pomoci pražským povstalcům. Tato akce měla vycházet z jednání mezi ilegální odbojovou organizací „Černý lev“ a velením divize. O půlnoci z 5. na 6. května prošly oddíly Vlasovců a skupiny „Černý lev“ směrem ke Praze zajistit silnice vedoucí do hlavního města. Dne 8. května 1945 došlo v Suchomastech k jednání zástupce vojenského velitele Berouna majora Františka Křivohlavého se štábem 1. divize VS KONR. Z něj vyplývá, že generál Vlasov by rád pomohl Praze, ale na základě podmínek německé kapitulace nemůže pomoci.
Po válce sloužil jako domov pro starší příslušníky Jednoty českých bratří a později jako domov důchodců. Od 80. let 20. století v areálu sídlí Domov pro zdravotně postižené se zaměřením na mentální postižené, provozovaný příspěvkovou organizací Koniklec Suchomasty.
Zpracoval Patrik Líbal