Na podzimní turistický výlet jsme měli vyhlédnuto několik zajímavých míst. Zvolili jsme Stradonické vodopády.
Vyrazili jsme za chladného mlhavého rána autobusem do Berouna. Ani jeden z nás ve Stradonicích ještě nikdy nebyl, takže jsme spoléhali jen na mapu a náš orientační smysl. Prošli jsme malou vesnicí kolem louky s pasoucími se koňmi až k lesu, kde se cesta stáčela do mírného vršku. Už tady jsme se všimli malého pramínku vody rezavé barvy. Stoupali jsme kolem potoka s netypickou barvou vody, po naší levé straně se ve stráni nacházela štola, která sloužila k těžbě stavebního kamene. Dnes je značně zarostlá, takže se lehce přehlédne. Asi po dvou kilometrech jsme dorazili do cíle. Voda vytéká ze zřícené štoly starého železnorudného dolu Šavel z roku 1811, překonává dřevěným miniakvaduktem Černovský potok a vytéká ze žlabu druhé straně potoka na pohodlně přístupném místě. Voda je silně železitá, což způsobuje charakteristické zabarvení všeho v okolí.
Po důkladném prozkoumání a malé přestávce jsme pokračovali v cestě. Stoupali jsme dál do kopce, až jsme došli ke statku, kde se páslo stádo ovcí, koz a nejvíc nás zaujali dva oslíci. To už se mlha začala rozplývat a vykouklo na nás slunce. Další zastávkou měl být oblíbený kopec nad Berounem Děd. Kolem lesa a mezi loukami jsme se dostali až na silnici poblíž obce Zdejcina. Nyní už jen stačilo hlídat zelenou turistickou značku, která nám slibovala jen něco přes tři kilometry do cíle. Na vrcholu nás přivítala cihlová rozhledna. Byla postavena v roce 1893 jako první rozhledna Klubu českých turistů. Po její prohlídce jsme chvíli poseděli, posvačili a kochali se nádhernou přírodou.
Nyní nás čekala už jen cesta zpět k Berounu. Tentokráte po modré a už jen z vršku dolů. Cestou bylo několik informačních tabulí a vyhlídek. Pohled z výšky na celý Beroun zalitý sluncem a vybarvený podzimními tóny byl úchvatný. Než jsme se dostali do obydlené části města, měli jsme možnost vidět barokní kapli sv. Panny Marie a studánku s údajně léčivou vodou. Od rozhledny až na Husovo náměstí jsme ušli asi čtyři kilometry. Po zaslouženém pozdním obědě jsme se šli ještě projít kolem řeky Berounky, abychom využili odpoledního sluníčka. Všichni jsme se shodli na tom, že to byl skvělý den, i když jsme měli v nohách asi deset kilometrů.